Příprava na SolidDays 2025 - ModelMania

Už jen několik týdnů zbývá do soutěže v modelování a já stále nemám zadání. Nemám ani žádný zajímavý nápad. Vlastně nápadů by bylo dost, ale všechny letěly do koše. Nikdy to nebylo ono.

Večery trávím v „příjemné společnosti“ počítačové obrazovky a hledám inspiraci. Těžko se ale odolává jiným lákadlům, které internet nabízí. A tak skáču ze SOLIDWORKSu do seriálů, sportovních článků a nakonec i do depresí. Když už vytvořím zajímavý model, zjišťuji, že je složitý, že na něm nejde udělat žádná zajímavá úprava, že není hezký ani úplně strojařský. Být puntičkářem a detailistou je sice fajn, ale někdy byste se nejraději neviděli.

Horizont událostí se tak začíná smršťovat na dvacet minut. To je doba, za kterou mají soutěžící vymodelovat díl, provést jeho úpravu a volitelně i pevnostní analýzu. Díl, který však stále nemám. A tak ubývá dnů s blížící se soutěží a přibývá „nápadů do koše“. Často i v kombinaci s prokrastinací – „však je ještě čas“.

Přitom řešení je jednoduché. Můžu požádat o pomoc kolegy, využít umělou inteligenci. Ale nastavení puntičkáře a také vlastní ego jsou v přesile. Nic takového nepovolí. Vystoupit na soutěži s tím, že jsem úkol splnil s cizí pomocí? Nepředstavitelné.

Ubíhá několik dalších dnů a konečně se mi trochu daří. Zadání je na světě. Respektive jsem u jeho „porodu“. Ten opravdový často také nebývá takový jako v amerických filmech. Jak poskládat součást na výkres zadání tak, aby se v tom soutěžící vyznali? Sice jsme všichni strojaři a výkresy číst umíme, ale co když to lidé nepochopí? Jednou nevypadá dobře řez, jindy není jednoznačný bokorys. Napadá mě, že zadání na technickém výkrese působí až příliš technicky. Ale přitom by mělo být hlavně líbivé. A tak mažu, předělávám, upravuji. Zapojuji kolegy jako testery. Všichni profesionálové, SOLIDWORKS umí bezvadně, technický výkres přečtou levou zadní. A tady se zase probouzí puntičkářství. „Každý soutěžící ale tak zdatný nebude,“ napadá mě. Takže zkouším změnit úhel pohledu. Na zadání se dívám, jako bych sám přišel na soutěž a viděl je poprvé. A přemýšlím, co bych za dvacet minut času (ne)stihl.

Najednou je tak díl o dvě třetiny jednodušší. A já si pokládám asi po dvacáté stejné otázky. Má být díl jednoduchý, nebo složitý? Chceme, aby jej vymodeloval každý soutěžící a všichni pak říkali, jak to bylo snadné? Chceme, aby jej nevymodeloval nikdo a všichni pak říkali, jak to bylo těžké? A asi po dvacáté si odpovídám stejně. Chceme, ať je to zábava a ne utrpení. A chceme, ať se lidé dozvědí i něco nového, co při modelování třeba dosud nepoužili.

Kombinací všech těchto faktorů nakonec zadání dokončuji. Na stole leží tři papíry a já je sleduji jako Gandalf Prsten. Pocity jsou všelijaké a cesta do Mordoru, ehm na soutěž, čeká.

Tento článek měl být původně o tom, jak skvělou soutěž pro vás chystáme, jak je vše zalité sluncem a jak soutěž připravujeme s láskou a srdcem. Ale takové reklamy už asi všichni známe. Raději jsme vás nechali nahlédnout pod povrch – do myšlenek a pocitů, které nás při přípravě každoročně provázejí. Zadání pro soutěž MODELMANIA, v rámci konference SolidDays 2025, tak sice nebylo vytvořeno s láskou, ale dali jsme do něj vše, co umíme. Doufáme, že soutěž pro vás bude příjemným zážitkem. A pokud ještě nejste přihlášeni, neváhejte přijít. Budeme za to rádi.

Jestli se stále rozhodujete, zda-li se registrovat na letošní SolidDays, tak máte poslední šanci.